Condorovo stránka o všem

Slovanské hradiště v Tašovicích

Celá oblast Karlových Varů je odvodňována výhradně řekou Ohří a jejími přítoky. Dnešní povodí se postupně vytvářelo v třetihorách, kdy horotvorné pohyby vedly ke vzniku krušnohorských kotlin. Původní odvodňovací směr byl narušen poklesy v místě dnešních podkrušnohorských pánví a vznikem krušných hor. Sladkovodní jezera, která zde vznikla, měla odtok ve směru dnešního toku Ohře. Říční údolí se vytvářela postupně po vyprázdnění jezer a hlavním faktorem při formování dnešního reliéfu byly tektonické kerní pohyby trvající až do konce třetihor. V úseku mezi Loktem a Karlovými Vary proráží Ohře Slavkovský les údolím hlubokým až 150 metrů. Samotná lokalita se nachází na žulové výspě na levém břehu Ohře ( 420 m n. m. ) pod čedičovým masivem vrchu Suk ( 579 m n. m. ). Čelo hradiště je na skalním masivu ostrohu nad řekou západně od Tašovic.

Vlastní hradiště mělo podobu nepravidelného obdélníku. Čelo na výspě nad řekou a protější strana  na S – SZ měřily asi 70 metrů. Obě delší strany na západě a na východe měřily 80 metrů. Hradiště bylo obehnáno valem ze tří stran. Na strmé skále nebylo valu za potřebí. Předhradí obepínalo hradiště na severozápadě, kde se jeho val připínal k valu hradiště. Podle Hiemesche a Bernauových starších zpráv bylo hradiště na severu odděleno příkopy před vnitřním i vnějším valem.  Podle Bernaua bylo hradiště ze tří stran obtékáno potoky, které dnes již neexistují asi v důsledku změn terénu. Zbyl jen nepatrný potůček, vytékající na západní straně valu.  

Již na staré mapě loketského panství z roku 1799 je zakreslena daná lokalita pod názvem Starý Loket. První dochovaná práce pochází od Bernaua. Jedná se o plánek hradiště Starý Loket z roku 1878. První doložené vykopávky zde prováděl Knett v roce 1911. Později v roce 1925 zde pracoval A. Bergman a snad i Gnirs. V roce 1940 zde prováděl vykopávky Dr. H. Schroller.  V letech 1948 – 50 zde prováděl vykopávky Státní archeologický ústav pod vedením F. Proška a A. Knora.

Výsledky výzkumů

A. Bergman: Z jeho zprávy vyplývá že kopal v severovýchodní části části vnitřního valu. Mimo svrchní půdu ( 55 cm ) objevil devět vrstev 2 – 20 cm mocných. Pátá a osmá, každá o mocnosti 5 cm. obsahovaly zuhelnatělé kusy dřev. Obsah náspu tvořila hlavně třetihorní hlína z nejbližšího okolí hradiště. Kousek od středu valu nalezl Bergman tmavou vrstvu se světlými a tmavými střepy a tenké a tlusté se zelenou polevou. Bergman tyto nálezy nijak nedatuje. Své nejasné a málo odborné údaje doplnil poznámkou, že všechny nálezy odevzdal loketskému muzeu. Pravděpodobně šlo o střepy z doby hradištní, které jsou v tomto muzeu uloženy  s označením Starý Loket.

Dr. H. Schroller: Při vykopávkách na vnitřní ploše hradiště se přišlo na  bohatou vrstvu mikrolitických pazourkových nástrojů z mezolitu. Také při tomto výzkumu byly nalezeny slovanské střepy. Schroller se však k publikaci své zprávy již nedostal. Stručné zprávy najdeme v Hiemeschově referátu a v úředním tabulkovém výkazu.

F. Prošek a A. Knor: Pro malý počet pracovních sil, rozložených jak na výzkum hradiště, tak i na výzkum mezolitického osídlení na jeho ploše, se musel výzkum omezit pouze na průkop valem v jeho nejzachovalejší části na západní straně vnitřního hradiště. Sonda byla široká 2 metry a na povrchu se rozšiřoval na 4 m.

Nálezy zjištěné na hradišti

Průkop valem: Před valem byl úzký mělký příkop.  Po odkryvu čela valu se objevila kamenná suť jdoucí od příkopu až k vlastnímu tělesu valu. Suť byla proložena těžkým hutným jílem, stejně jako těleso valu. Těleso valu bylo proloženo v intervalech 15 – 20 cm zuhelnatělými vrstvičkami. V čele valu se nacházel matriál výrazně uhlíkovitý se zbytky plochých zuhelnatělých dřev. V čele tělesa byla zachycena dvojice mělce uložených kůlů pravděpodobně utěsněných  kameny. Zadní strana zdi byla mnohem zachovalejší. V severní části  byla in situ zachycena dvě zuhelnatělá břevna z pažení valu. Pažení bylo kladeno vodorovně a břevna byla osekána do čtverhraných trámů o straně 20 cm. Na jejich koncích ve stěně zdi byly bezpečně  zjištěny stopy svislých sloupů. Od severního sloupu napříč valem byly ve dvou nejvyšších patech nalezeny stopy po přepážkách. Zatímco rošty horních pater podlehly požáru a zachovaly se z nich větší zuhelnatělé zbytky, spodní rošty podlehly ve vlhkém terénu suché destilaci a zachovaly se v podobě hnědavé uhlíkové moučky. Za valem se nachází široký mělký žlab.

Rekonstrukce opevnění: Val byl postaven na původním povrchu. Současně s jeho stavbou byl vyhlubován příkop a tato zemina byla použita jako vnitřní výplň. Protože však k tomuto účelu nepostačovala, byla za valem ve vnitřní části hradiště sebrána povrchová vrstva takže zde vznikl výš zmiňovaný mělký žlab. Čelo valu tvořilo dřevěné vodorovné pažení sevřené dvojicemi sloupů. Zadní část byla držena obdobným pažením, podpíraným vně i uvnitř střídavě umístěnými jednotlivými kůly. Vnitřek valu byl  vyplněn jílem a hustě provázán jednotlivými patry dřevěných roštů. Hliněné těleso valu bylo na okrajích zatíženo kamením které současně zapíralo dřevěné pažení.  V podstatě se jedná o komorový systém o straně komory 2,5 metru. Podle kubatury valu lze jeho výšku odhadnout na 3,5 – 4 metry.

Objev slovanského srubu: Při výzkumu hradiště v letech 1948 – 50 byl v prostoru nad mezolitickými vrstvami zachycen půdorys slovanské srubové stavby. Zbytky stavby byly odkryty na ploše 3,5 x 3 metry a byly znatelné v podobě zuhelnatělých trámů. Z celé stavby se dochovala pouze část její severní a západní stěny s nárožím.Východní a jižní okraj objektu nebyl zachycen, protože v těchto místech trámy vystupovaly přímo pod vrstvu drnů průměrně 7 cm mocnou. K severozápadu klesaly zbytky stavby do hloubky 35 cm a byl překryty vrstvou splachu. Plocha hradiště nebyla nikdy orána, proto se zbytky mohly dochovat v tak malé hloubce. Na nejspodnější trám uložený zhruba ve směru V – Z, navazoval trám ve směru S – J a nad ním opět zbytek dalšího opět ve směru V – Z. V nároží byly trámy překříženy a přesahovaly o 10 – 20 cm. Zbytky trámů byly 5 – 10 cm silné a byly vyrobeny z jedlového dřeva. Ve vnitřním prostoru stavby byly nalezeny zbytky trámů a při západní stěně byla kotlovitá jáma  40 cm široká a 25 cm hluboká obklopená plochými kameny. U západní stěny byl zachycen žlábek 80 cm dlouhý, 20 cm široký a 8 cm hluboký který probíhal ve směru V – Z. Tento žlábek končil u zuhelnatělého trámu a jeho význam je nejasný. Uvnitř i vně stavby byly nalezen roztroušené převážně ploché kameny místního původu ( žula ). V celém objektu nebyly nalezeny stopy po kůlech. Stavba byla vybudována v mírném svahu a jen minimálně zahloubena do podloží. Maximální zahloubení činilo 6 cm.  Podle zbytků keramiky lze srub datovat do 10. století

Současný stav

Zbytky hradiště jsou zalesněné a značně poškozené v důsledku dřívějšího lámání kamene, těžby písku a z části též výkopy archeologů. Na vnitřním valu je to obzvláště patrné na severní a východní straně, kde chybí jeho značná část. Terén na východní straně byl snížen lomem. Vnější val se dochoval v podobě více čí méně porušených úseků.

Literatura

·         

·        Bergmann, A. 1928: Vorläufiger Bericht über Wallgrabungen in Westböhmen. Sudeta IV, str. 69 – 72

·        Hiemisch, V, 1941 – 1942: Vorarbeiten für einen vorgeschichtlichen Burgenatlas des Sutengaues. Sudeta, N. F. 2, 1941 / 1942, str. 127 – 133.

·        Knor, A, 1951: Slovanské hradisko v Jenišově – Tašovicích. Archeologické rozhledy III, str. 16, 22, 25 – 26

·        Prošek, F, 1952: zbytky slovanského srubu na Starém Lokti u Jenišova – Tašovic. Archeologické rozhledy IV, str. 452 – 453

·        Plesl, E, - Hájek, L, - Martínek, J, 1983: Pravěk Karlovarska a Sokolovska a katalog archeologických sbírek muzeí v Karlových Varech a Sokolově, Karlovy Vary.